zkúška je každé
úterý 19:00 - 21:00
v knihovnì nebo na památkovém domku s navazujícím besedováním v obecní hospodì
podpoøili nás
... hody 2009 ...
HODOVÉ SÓLO LEGRÚTÚ
výprava k tajemnosti domova
sobota 21. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, kulturák
... toto video pořídil a zveřejnil Radek Bartoníček na svém webu www.SlovackoDnes.cz ... ... k nahrávce sepsal i kratičké povídání, keré si tam možete přečíst, stačí klik ...
A TOTO JE VÁNOČNÍ POZDRAVENÍ OD KUØÁTKA :O)
KUØÁTKO ZPÍVALO
pro seniory na obecním úřadě
rozezvučení prastaré noty
sobota 19. prosince 2009 ... Bánov, obřadní síò
……
……
Malučké kuřátko z Bánova a dívky ze souboru Kuřátko zazpívaly na besedě pro seniory v Bánově… Děti dokonce i hezky vystřihly písničku ze Superstar – Príbeh nekončí, i když jsme ji začali zpívat teprve tento týden. Fajn. Chlapi, mějte se. Uvidíme sa za chvilku v Blatničce na vystúpení...
TOTO JE VÁNOČNÍ POZDRAVENÍ OD NIVNIČKY :O)
za noci zimního slunovratu
hřejivá vánoční noční turisácko-nivničková besídka výprava k tajemnosti domova
pátek 18. prosince 2009 ... Nivnice, kdesi
prolog
Hřejivá vánoční noční besídka Malé nivničky a nivnického Turisáčku začala na horním hřišti. Sešli jsme se tam v pátek 18.12.2009 po rorátoch, tj v 19:30. Překvapilo nás, že skoro v patnácti stupòovém mrázi došlo dvacet dětí. Na ně čekalo šest vedoucích. A bylo jich tolik potřeba, protože ve tmě Areálu Jiřího Stojana byly všem dětem zavázány oči a přitom jim znovu zopakováno, že je nikdo strašit na vánoční besídce nechce, ale chceme, aby něco prožili na vlastní kůži, na své vlastní vlastní pocity…
do Vrbiček tmou
Šest skupinek vyrazilo z hřiště přes most, potom dolů k potoku za hřištěm. Odtud jsme se vydali směrem k Pánskému kopci. Naším cílem byl nedaleký lesík Vrbičky. Čekal jsem, že děti budou pokřikovat a jinak vyvádět, protože jít v hadu se zavázanýma očima terénem je celkem dost náročné. Proběhlo to však v pohodě. Děti si jen občas, a to ještě polohlasem, sdělovaly své zážitky po průchodu keřem, ze švihnutí větví, ze zamotaného klacku mezi nohami, z hučení, šumění, klopotání a zurčení říčky Nivničky těsně vedle své pravé ruky…
ve Vrbičkách
Ukryti před světly Nivnice, hluboko ve tmě mezi silnými kmeny stromů ve Vrbičkách, jsme zastavili. Bylo ticho… Šátky dětem zůstaly na očích a začali jsme jim tiše vyprávět o hloubce a tajuplnosti Vánoc. O předkřesanských obřadech a prastarých rituálech, které dodneška jako ozvěna pradávnch dob zůstaly součástí našeho křesanského slavení narození Ježíše Krista. …Slované měli Dažboga - „boha Slunce“. Dažbog se o zimním slunovratu jako dítě rodí, během jara dospívá, o letním slunovratu nabude vrcholné síly a začíná postupně stárnout, až o zimním slunovratu umírá. Co se ale děje mezi jeho úmrtím při západu slunce 24.12. a jeho narozením při východu slunce 25.12., v době, kdy je pozemský svět bez jeho ochrany? Tehdy na světě nastává chaos, mizí hranice mezi světem a podsvětím a mohou se k nám dostat nebezpečné bytosti, běsi a čerti. V noci chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Kromě toho můžete potkat i duše svých zemřelých předků.
Jak tomuto chaosu zabránit? Slované k tomu měli spolehlivý prostředek…
oheò
Po těchto slovech si děti strhly z očí šátky. Překvapením zíraly, jak se ocitly tak hluboko v lese. A to už sledovaly, jak v dalším pokračování příběhu rozděláváme oheò…
…Zapaloval se při západu Slunce. Do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbogovy síly a musel hořet celou noc. Nebyl to žádný malý ohýnek, rozdělávala se pořádná „vatra“, u které se sešla celá vesnice. To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček.
Nechodilo se spát, ale celou noc se bdělo u ohně – na jediném bezpečném místě...
kouzelná noc
Oheò se pomalu rozhořel. Zkusili jsme se na chvíli vrátit několik tisíc let časem zpátky a postavit se po boku našim prapředkům a kolem ohně se dovolávat ochrany Dažboga. Rytmicky jsme začali recitovat, první jen tiše a pomalu a postupně silněji a rychleji tuto říkanku: „ Džabog, Džabog, bog, bog, bog,
kručan, kručan, Nivničan.“
(trošku jsme si ta jména ponivničtili :o)
Působilo to docela imaginativně. Rozhodně jsme však nechtěli vzývat nějaká prastaré božstva. Naopak. Navodili jsme atmosféru pro další vypravování o kouzelné noci zimního slunovratu. Té naši předkové říkali kračun. …Nejdelší noc v roce ale měla i svou další stránku – byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro. A aby těch zázraků nebylo málo – člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Takže se věštilo – a to jak při večeři samotné, tak po ní. Slovní spojení „kouzlo Vánoc“ přetrvalo v našem jazyce dodneška…
dar
Oheò se pěkně rozhořel a ozářil silné kmeny stromů, jež nás tu obklopovaly. Děti vyrazily hledat vánoční dárek, který leží ve Vrbičkách pod stromem. Našly ho Lucie s Moničkou. Byly v něm svítící náramky a čtyři ohnivé fontánky. Oheò dohoříval, když jsme dětem na ruku navlékaly barevné svítící náramky. V nich jsme si z Vrbiček do Nivnice odnášeli odlesk z našeho besídkového ohně. Cestou zpět křupající sněhem, teï už bez šátků na očích, jsme se čtyřikrát zastavili a barevnou prskající fontánkou si připomněli Dažbogův oheò, jehož ochranný štít jsme opustili. Nechyběla při tom ani říkanka:
„ Džabog, Džabog, bog, bog, bog,
kručan, kručan, Nivničan.“
historky v klubovně
K Vánocům patří vzpomínání. Tmou krásně vytopené turisácké klubovny zářily různobarevné náramky a tichem se neslo vzpomínání na Josefa Bartka, mlynáře z Nivnice, velkého muzikanta a kapelníka. Povídali jsme si o tom, jak coby dvouletý spadl do mlýnského náhonu pod led a jak ho našli až u Smetaníkového mostka kluci, keří házaly kusy ledu na „mrtvú kočku“ pod ledem. Když děti ani nedutaly, přidali jsme vyprávění paní Anny Bučkové z Lopeníka o tom, jak sa jí zjavila mrtvá suseda… (toto vyprávění jsme ziskali na jedné z nivničkových výprav do kraja)
dárek
Zkoprnělí účastníci besídky jistě rádi vyběhli na hřiště hledat druhý vánoční dárek. Našly ho opět Lucie s Moničkou a tentokrát navíc i Gabriela. Ve velkém daru byly dlouhatánské prskavky. A Stojanovo horní hřiště se rozzářilo. Jako i oči dětí a naše.
epilog
Prskavky dohořely, přišly maminky a odvezly si děti, horní hřiště osiřelo. Doufáme, že si děti do svých nivnických domovů odnesly pocit, že Vánoce mají svoji skrytou nesmírnou hloubku. A myslím, že Kidovi se v Brodě v ten okamžik lépe než kdy jindy usínalo. Musel nadšení a zaujetí svých pokračovatelů pocítit…
PANÍ KVĚTA FIALOVÁ
výprava do kraja
neděla 13. prosince 2009, Veselí nad Moravou ... kino Morava
Povídka pro Květu
Radek Jiří Antoním Dula
Byl jednou jeden polda. Øekl si: „Panic je na nic.“ Účastníci zájezdu, Dařbuján a Pandrhola, mu poradili: „Ženu ani květinou neuhodíš.“ Princezna se zlatou hvězdou špitla: „Adéla ješte nevečeřela,“ a rozjeli Partii krásného dragouna. Byla to Hlučná samota. Její Andělská tvář křičela: „S tebou mě baví svět.“ Limonádový Joe zvolal: „Pozor, Babička Arabela se vrací!“ Polda koktal: „Já nejsem já! Jsem Muž z Londýna! Fantom Morrisvillu!“ Prošlo mu to. Až tenkrát o Vánocích přijel Strakonický dudák, na hlavě Slaměný klobouk, v ruce důkaz - Kronika žhavého léta! V ní fotky Léto s kovbojem. To byl Konec agenta W4C. A nastala mu Báječná léta pod psa.
ŠTĚSTÍ KVĚTY FIALOVÉ
výprava do kraja
neděla 13. prosince 2009, Veselí nad Moravou ... kino Morava
S paní Květou Fialovou jsme se měli setkat už v létě v Benešově nad Ploučnicí. Vše bylo domluveno a připraveno, bohužel však z našeho setkání sešlo, když těsně před ním zemřel paní herečce manžel. A tak s chlapama, o štyry měsíce pozïéj, stójíme za horním vchodem do veselského kinosálu a slyšíme, jak nás uvádí: "Paní Fialová, jste na Moravě, ve Veselí nad Moravou, a navíc v kině Morava. Jak jinak bychom vás mohli přivítat jinak než po našem. Přicházejí chlapi z Boršic u Blatnice..." Vcházíme s písničkú Hore dědinú chlapci zpívajú..., kino je obrovské, přišlo hodně lidí a schody k pódiu tak dlouhé a tak nešikovně daleko od sebe, že si predstavuju, jak každú chvílu zbobruju aj s harmonikú.
Dnešní večer má pevně v režii náš Radek Dula, kerý pripravil celý náš vstup se svojí tetičkou Lídou ze severních Čech, a tak su klidný. Na pódiu pridáváme boršické sedlácké - Pod Javorinú v zeleném boru..., Háj, háj... a Hop sa s òú... a ta usměvavá osmdesátiletá dáma, vedle které na pódiu stojím, a která vypadá tak maximálně na šedesát, pláče. Vidím to zblízka a začínám chápat, že dnešní večer bude nevšedním zážitkem z nevšedního setkání s neobyčejně silným člověkem. A pak dostává každý jeden z nás pusu od Květy Fialové.
Radek Dula predává dárky, čte povídku, kerú sám pro paní Květu složíl (až ně ju pošle mailem, tož ju sem vyvěsím) a pripíjáme si na zdraví. Živijó zpívá celý kinosál s nama, paní Květa zvedá štamprlu a křičí: "Na život, na lásku a navždy."
Potom si sedáme a poslúcháme vyprávění. Ó, jak plné životní síly a optimismu. Na lepším místě sme tretí adventní týdeò, chlapi, nemohli načat. Skvělá Květa, skvělý zážitek, skvělý víkend - ve Velkéj, u paní Krivákovéj a s paní Fialovú nakonec.
Opatrujte sa, chlapi, byl to náramný predvánoční víkend. Potkáme sa na Štědrý deò v obchodě, až budeme doháòat čas na nákupy dárkú, kerý sme pres tyto dva dni prohújali :o)
... paní Květa Fialová s Boršičany ... 13.12.2009 ... foto: Jakub Fojtík ...
výprava do kraja
sobota 12. prosince 2009 ... Velká nad Veličkou, KD
... ženský sbor z Velké nad Veličkou na predvánočním zpívání ...
... chél bych napsat pár slov k velickému zpívání ... ... krom parádního výletu Boršičanú plného chlapských vtípkú a srdečného zpívání ně v hlavě ostalo eště aj další momenty ... pozorně sme s chlapama celý porad poslechli a mosím réct, že najvíc òa zaujalo společné zpívání rodinných príslušníkú - Habarté, Můčkovi, Kružicé ... mám dojem, že toto bylo z celého poradu to najsilnější a najprínosnější ... a to predevším z toho důvodu, že ti ludé spolu v poslední době moseli prožit nadstandardní množství času ... domácí zkúšání, společná cesta na vystúpení, společné očekávání vystúpení a nakonec společný prožitek na podiu ... a to v té rodině ostane ... v její kolektivní historii ... aj sa ně zastesklo, že su tu ve Velkéj tak sám ... Metoděj, Norinka, Bělinka, Vojta a Zdenka doma ... mohl sem byt s něma ... a nebo tady zazpívat, šak moje větší děti už také hrajú a žena krásně zpívá ... myslím, že v takovémto rodinném zpívání je budoucnost uchovávání naší lidové kultury ... souborové spolčování sa určitě postupně dostane na vedlejší kolej, aj když už roky hraje prim ... věřím tomu ... adventně chcu ...
zde si možete poslechnút část účinkujících z poradu DOŠLI SME K VÁM NA KOLEDU, kerý proběhl 12.12.2009 ve Velké: Boršičané ... Adam a Eva ... Ej, panenka Maria ... Pod jedným hájkem Anna Šajdlerová ... Aj ctnostná panna Habartovi ... Vinšuju vám dobrý den ... Byla cesta, byla ušlapaná Můčkovi ... Panenka Maria ... A dyž sme sa tejto noci nevyspali ... Nenechte nás Kružicé 1. ... Milý Bože kam dál húre Kružicé 2. ... Já sem si počau libě spáti Roman Sokol ... a HCM Jožky Staše Karlovjanky ... hečené Veličanky ... Vánoce sa priblížily Kněždubjané ... Vánoce, Vánoce skoro-li budete Javorničané ... z evangelického zpěvníku HCM Jana Minkse ... Narodyu sa Pán, Ztratyua sa na salaši suanina Javorničanky ... To pastýřům, když na horách hlídali stáda svá… Jana Karásková ... Byua cesta pěkně šlapaná Jan Karásek ... Mesiáš podrobný scénár poradu ... autoré: Antonín Vrba a Jan Kružica
výprava k tajemnosti domova
úterý 8. prosince 2009 ... Boršice u Blatnice
PØIŠÉL NÁM PĚKNÝ E-MAIL,
tak sme si řekli, že ho tu vyvěsíme. Děkujeme za slova, která nás potěšila, polechtala našu chlapskú ješitnos, ale hlavně nám dala eště větší chu neco v Boršicách a pro Boršice dělat. Děkujeme.
Milý Pane Salčáku,
po jisté odmlce jsem dostala opět odvahu Vám napsat. Hledám vhodná slova, abych Vám i boršickému mužskému sboru vyjádřila obdiv a poklonu nad výkonem, který vás provází.
V pondělí 16.11.2009 jsem si nenechala ujít předhodové vystoupení sborů v Boršicích a opravdu jsem byla z toho dne zcela nadšená. Moc se mi to líbilo, nevím, kdo spáchal tuhle akci, ale byl to skvělý nápad a v neposlední řadě skvělý výkon všech účinkujících.Taky jsem si zazpívala, hlavně s Boršičanama. Teï už vím, proč v onen den nesoutěžili, snad ostatní prominou, ale výkon byl nesrovnatelný. Tak tady Vám všem přeji hodně zdraví a spoustu tak skvělých výkonů, jak jste měli doposud. Mějte se moc hezky.
ROZHOVOR S LEGRÚTAMA,
KERÍ DRŽALI LETOS BORŠICKÉ HODY
výprava k tajemnosti domova
sobota 21. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, kulturák
... tento rozhovor zveřejnil Radek Bartoníček na svém webu www.SlovackoDnes.cz ... ... k nahrávce sepsal i krátké povídání, keré si tam možete přečíst, stačí klik ...
výprava k tajemnosti domova
neděla 22. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, kostel a obecní hospoda
PØÍCHOD LEGRÚTÚ KE KOSTELU
Hody milé hody už sem dohodoval... Konečně sem sa dostál k počítaču, abych sa mohl trošku aj já ohlédnút za hodama. Sobota, co k tomu dodat? Vlastik to popsál úplně parádně a neděla? Tož to tu eště nebylo.
Do kostela došel prúvod sebevědomých mladých ludí. Děvčice měly poprvní, co já pamatuju, komplet kroj včetně šátkú, což je také prúlom - vlóni byla enom jedna. A legrúti? Ti si dali naše nové haleny a nésli sa jak pávi, protože jim zaprvé nebylo zima a zadruhé v tom vypadali jak chlapi, což sa jím také lúbilo. A mosím sa přiznat, že sa lúbilo aj mně, že si jich došli vůbec pošat, na to přeca sú, né?
ROČNÍK 1991 PO MŠI SVATÉJ
Iïa z kostela si dali sólo pred hospodú, a potom nastál ten správný rachot v hospodě, na kerý sme tady zvyklí. Trochu mně chybělo to naše tancování na stole, prej to zakázal hospodský, tož nevím. Po skončení dechovky to parádně rozbalila cimbálovka Janka Grabcového z Velkéj a světe div sa, nikomu to nevadilo. Janek valil s chlapama jak o dušu a když si donésl eště húsle Radim Vojtkúv, tož to byl škrabot. Boršické, hucké, čardáš a další, tančili všeci... Nevím, do kdy to vydrželi, mosel sem jít aj dom, ale asi dlúho do noci. Po cestě dom sem přemýšlál nad tým, lesti eště nekdo pochybuje nad tým, že sem do Boršic dotáhl Vlastika Ondrového, protože si to možná hromada ludí neuvědomuje, ale toto všecko z větší části je jeho zásluha a snáï to ocení až budoucnost. Tož tak, opatrujte sa všeci.
PRELOMOVÉ HODOVÉ UDÁLOSTI
BORŠICAMA SA NÉSLY BORŠICKÉ
LEGRÚTÉ TANČILI BORŠICKÉ
BORŠIČANÉ OBLÉKLI NOVÉ HALENY DO DĚDINY VYŠLY STOVKY LUDÍ
výprava k tajemnosti domova
sobota 21. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, zamlžené a potemnělé ulice
BORŠICAMA SA NÉSLY BORŠICKÉ
Včerajší sobotní podvečer byl v Boršicách prepěkný: enom nejasně svítily v husté mlze žluté světla pouličního osvětlení, všady bylo plno stínú ze stovek ludí, co vyšly do ulic projít sa s prúvodem legrútú, ze zahalených Boršic sa nadaleko nésly boršické a ročník jich před každým domem, ve kterém si vyzvedávál děvčicu na zábavu, aj tančíl.
BORŠIČANÉ OBLÉKLI NOVÉ HALENY
Chlapi z našého sboru na sebe poprvní oblékli nově ušité haleny. Chcu na tomto místě moc poděkovat Aleně a Víovi Hrabalovým. Všecko kolem halen zarídili a Alena s dalšíma švadlenama presně věrně napodobila prastarý vzor, kerý byl k dispozici.
DO DĚDINY VYŠLY STOVKY LUDÍ
Jak chování ročníku, který sa nevšedním a neopakovatelně krásným způsobem v posledních týdòoch dotýkál kultury svých predků a znovu ju oprášíl a predvedl v celé její kráse, jež chytá nás, co jsme sa tu na Slovácku narodili, za srdce. Tak realizace halen. To všecko stálo a padalo s jedincama - osobnosama obce. Znovu vyzývám, važme si takových ludí, takových Šajdlerú, Hrabalú... mezi nama.
LEGRÚTÉ TANČILI BORŠICKÉ
O hodové zábavě napíšu v dalším článku, který bude následovat hneï, jakmile sa na webu objeví základ z Kubíčkových či Radkových fotek.
... a dnes, v nedělu, je zakončení boršických hodú v hospodě ... začne to hneï po mši svatéj a pokračuje do noci ... od štyrech tam bude hrát horòácká muzika Jana Grabca ... každoročně sa tam tančí aj na stoloch ... bude to určitě atmoška ... lesti neco možu, tož toto doporučuju .
HODOVÉ SÓLO LEGRÚTÚ 
KUØÁTKO ZPÍVALO
za noci zimního 
PANÍ KVĚTA FIALOVÁ
