výprava do kraja
čtvrtek 19. listopadu 2009 ... Brno, divadlo Husa na provázku
92 významných osobností české společnosti pomáhalo formulovat ČESKOU VIZI - deset nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Byli to např. Madeleine Albrightová, Marta
Kubišová, Helena Illnerová, Eva Jiřičná, Jiřina Šiklová, Josef Michl,
Jan Sokol, Luděk Niedermayer, Kateřina Janků, Jiří Pavlica, Jiří Grygar,
Stanislav Bernard, Martin Jahn, Kateřina Šedá, Blanka Øíhová, Miroslav
Zikmund, Petra Procházková, Michal Horáček, Erazim Kohák, Pavel
Jungwirth, Meda Mládková, Jan Benda, Martin Hilský, Tomáš Kára, Milan
Uhde...
Jejich české vize byly postupně zveřejněny v Kavárně na iDNES od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009.
Ve čtvrtek 19. listopadu 2009 se celý cyklus uzavřel setkáním těchto osobností v divadle Husa na provázku. Setkání pořádalo DIALOG centrum, Divadlo Husa na provázku a Masarykova univerzita u příležitosti dvacátého výročí Sametové revoluce. Podněty všech osobností vyšly v knize Česká vize Hledání identity 21. století. Tato zde byla představena a obsahuje všech 92 vizí pohromadě.
Ze všech těchto vizí pořídili organizátoři celého projektu sedmistránkový výtah nejzajímavějších myšlenek. V divadle text pak herci dramaticky četli. V následné diskusi hlavních diskutérů - Václava Havla, Jacquese Rupnika, Jiřího Gruši a Václava Bělohradského byl tento výtah zredukován na strany dvě. Světlo světa tak spatřila ČESKÁ VIZE, pod níž se hned podepsaly všechny přítomné osobnosti a je k podpisu nabídnuta občanům naší země.
výprava k tajemnosti domova
pondělí 16. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, kulturák
O pú druhéj ráno, kdy to u Mladých Burčákú eště hučalo, sem odjížïál. Můj odvoz - Ajka s Jurú - už ponáhlál dom, aby mohl nakójit a znovu uspat synečka. Tož sem sa lúčíl. Nanekolikrát. Ale su rád, že všeci, s kerýma sem mlúvíl, byli ze zpívání a následnéj besedy u cimbálu nadšení. Pochopitelně, každý z jiného úhlu pohledu. Nebudu parafrázovat slova kamarádú, keré sem čúl, ti si svoje určitě napíšú do pokecu, a napíšu svůj pohled.
Potěšila jistě hojná účast - 150 diváků a asi 150 účinkujících, útulně nachystaný sál, srdečná atmosféra v něm, všecky vdolečky, tlačenky aj jitrničky snězené, bar vypitý, pohodová beseda u cimbálu, výborní Mladí Burčáci ...
Mòa osobně ovšem najvíc potěšilo, že k cimbálu došli né enom prespolané, ale hlavně mladí Boršičané! A legrúté sa nebáli si u cimbálu aj zatančit. Pri boršických to býl hukot jak hrom. Dokonca sa boršické tančily během večera dvakrá - tolik sa tu už podarilo oživit pjesniček k boršickým sedláckým...
A když sem potom propocený po boršických stál v radě na víno v pekle vedle dvúch mladých Boršičanek, jedna sa ke mně otočila a rekla: "To býl mazec! Paráda!" V ten okamžik sem věděl, že predkaterinské zpíváni v Boršicách mělo smysl udělat.
reakce na pokecu ze 17.11.2009: Draci: včerajšek na nás moc zapůsobil...vidět tolik usmítých a spokojených ludí pohromadě je vždycky nádherne...moc děkujem prátelé...
Janka: najlepší beseda u cimbálu se vším všudy... ste jedničky
FJakub: Včera jsem si to maximálně užil, bylo to nádherné, fotky a videa doplním, až se dostanu dom na PC
Alena: Tož včera to prostě nemělo chybu.Aj presto,že sem šla spat o štyrech ráno a o půl šesté stávala do práce tak su maximálně spokojená.Chlapi podarilo sa vám to moc dobre.
JožinS: Tož co dodat. Krásně prožitý večer s milýma luïma, na který budem eště dlůho vzpominat. A enom pevně doufám, že si to příští rok zopakujem znovu a za pár roků tomu budem ríkat "tradiční" predhodové zpívání. Myslím si , že všeci -jak účinkující tak diváci byli spokojeni. Takže díky za hezký večer . Bylo to super.
Horněmčané: Děkujeme Vám za pozvání. Vaša beseda u cimbálu byla super. Moc sa nám u vás libilo. Chtělo by to víc takových akcí v okolí.
DUŠAN: Ahojte kamarádi a kamarádky, včéra sem byl jak v sedmém nebi, protože když by mně před dvoma rokama pověděl, že Boršicách proběhne taková pařba, tož bych mu asi poklepal na čelo. Su rád, že sa sešlo tolik ludí nalaïených na stejnů notečku. Beseda u cimbálu byla fakt luxusní, ale ne ani tak našů zásluhů, jak příjezdem našich suprovních kamarádů z Nivničky. Nivničko a spol. DÍKY.
horněmčan: Vše bylo dobré. Ale to kysele vinecko za babku to nestalo za nic ....... jinak super akce jen tak dál. (mòél sis priplatit, v nabídce bylo výborné Zlomkovo víno :o)- pozn: webmaster
Zdenek: Fakt pohodový večer! Dík za podporu v mojí naději, že se dají pořád najít místa, kde beseda u cimbálu je příjemná i pro muzikanty (i s bolavým zubem).
Radim V.: Čaute. Beseda u cimbálu byla úplně super, užil jsem si to úplně do poslední mrtě a obzvláš, když jsem si mohl zahrát a zazpívat s muzikantama. Doufám, že tyto akce budou častěji a tradiční, každoroční (i vícekrát do roka) předhodové zpívání. Je to moja notečka.
RADEK BARTONÍČEK: Boršičané, abyste nepraskli pýchou - kde je kurnik šopa program hodů?!!! :) Ale jinak jste borci, beseda byla skutečně skvělá, když jsem viděl a slyšel, kolik práce jste si dali s přípravou, nezbývá mně než chodit kolem Boršic pěkně v úklonu... Akorát potřebuju tanečnicu, abych sa naučíl sakra tančit a enom sa na vás nedíval, nefotíl a nepsál !!! :) Tož prosím ten program hodů a kontakt na strárky ....
výprava k tajemnosti domova
neděla 15. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, kulturák
... milej Gaza pripevòuje poslední chabaždí ...
Po náročném nedělním ráně, o jeho důvodoch sa dočtete v predchozím príspěvku, sme sa o dvúch po obědě poscházali v kulturáku. Sál sme chtěli nachystat co najvíc tak, aby sa naše predhodové zpívání odehrálo v intimním kontaktu účinkujících sborů s diváky, aby sme všeci byli co najbližéj sobě, prostě vytvorila sa co najvíc rodinná atmosféra.
Tuto myšlenku mělo podeprít nezvyklé zorientování sálu, tým pádem odbúrání pódia, a aj predchystaná výzdoba - velkoplošné fotky z boršických hodú, svíčky plus hloží, šípky a gulovačky ve vázičkách na stoloch a na zïách...
Pri chystání sme zažili kus srandy a pěkně sme si eště nakonec nad Krivákovú buchtú a oškvarkama povykládali. Těšili sme sa na zpívání a enom sa modlili, aby došli nejací diváci... Vjec sme pro zdar akce snáï už ani udělat nemohli.
výprava k tajemnosti domova
sobota 14. listopadu 2009 ... u Hrabalů ve sklepě
V sobotu sme sa všeci sešli u Hrabalú. Naše ženy šúlaly vdolečky a my sme dělali tlačenky a jitrničky. To všecko proto, aby bylo občerstvení na naše predhodové predkaterinské zpívání sború - NA TÚ SVATÚ KATERINKU S PJESNIČKÚ AJ S GORALENKÚ. Z fotek poznáte, že nám spolu bylo fajn, jako ostatně pokaždúc. Šak ono sa také nejedná v první radě o nejaké zpívání a vystupování, ale o to, že sme spolu, možeme si povykládat, zažit porádnú prču, no a venkoncem si aj nekdy pobečat...
Věrím, že Hrabalé už dali po sobotním setkání, keré sa protahlo pochopitelně a jako obvykle značně do ranních hodin, kvartýr do porádku. Ale určitě jim to vůbec nevadilo. Jak ně rekl Vía: "Tož barák máme hore nohama, ale víš, kdysi ně bude prevelice smutno, jak v něm ostaneme sami?"
výprava k tajemnosti domova
sobota 7. listopadu 2009 ... Hrubá Vrbka, hody
... zde videorozhovor Radka Bartoníčka s ročníkem 1991 v Hrubé Vrbce ...
... zajímalo by mòa, jak by vypadál podobný rozhovor o hodoch a tradici s ročníkem 1991 v Boršicích u Blatnice ... no, třeba ho Radek príští víkend udělá ... pokáï né, udělám mu ho sám :o) ... fakt by mòa to totiž zajímalo ...
výprava k tajemnosti domova
úterý 10. listopadu 2009 ... Boršice u Blatnice, kulturák
... díky ročníku 1991 sa bude na boršické hody tančit po mnoha rokoch aj boršická sedlácká ...
Tak včera sem měl porádnú rados. Legrúté nás vytahli z tepla zkúšky na obecním úradě do chladu kulturáku. Už pred časem sa s nama – chlapama z mužského sboru - sešli s tým, že by chtěli, abysme jím pomohli zazpívat během zvaní na zábavu v sobotu navečér pri obchůzce dědinú, a potom aj během jejich sóla před púlnocú v kulturáku. Chtěli tančit boršickú sedláckú, tož sme sa domlúvili na písničkách, napsali slova, nahráli empétrojky, rozeslali jich všeckým ročníkom a … a bylo ticho. Až do včerajška. Už sem si pomály myslél, že to vzdali. O to větší bylo moje prekvapení, když si v kulturáku včéra nastúpili, rekli ně, abych začál hrát a oni začali tančit.
Védli si skvěle! Krok zvládli bezchybně a dokonce vytvorili jakési pásmo, ve kterém sa často presunujú a tvorá jakési obrazce. Dívál sem sa na nich a napadaly mòa myšlenky, jakože zázraky sa dějú ... a dějú sa aj v takovém obyčejném upršaném dòu v promrzlém kulturáku na začátku tretího tisíciletí. Měl sem porádnú rados, ale ruku na srdce. Všecko dění je dycky závislé na jedincoch. Aj tady za tým stójí jeden člověk, nadšenec a lídr, kerý dokázál presvědčit a pobláznit svůj ročník. Takoví ludé sú pro dědinu tým najvětším pokladem. A dědina by si jich měla vážit, hýčkat a využívat jejich schopností.
Včéra sem sa dověïél, že v Boršicách možú jít na hody v kroji enom ročníci. Jeïa dom nocúi do Nivnice sem si ale ríkál, jak by bylo pěkné, kdyby sa v Boršicách vytahlo naopak co najvíc krojú – jejich rodiče, sbor… Když už jim budu hrát, tak sa do kroja obleču také. Bude to mé vyjádření úcty tomuto ročníku 1991 a jejich, v dnešní době naprosto nesamozrejmému, úsilí a snaze… Poklona.
● další fotky ze společné zkúšky legrútú 1991 a Boršičanú sú TADYK ●
● šána ●
V posledním čísle týdeníku Naše Slovácko mám v anketě ØEKNĚTE TO DO Tondy VRBY malé povídání ZDE. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale to je Vaše věc. Z příjemně vytopeného a čerstvě vymalovaného bytu v mém přechodném bydlišti posílá Vladimír Salčák.
Dodávám ještě, že v rubrice našeho webu - BLOG pana SALČÁKA - najdete další čtení :o)
osmdesátiny strýca Halového výprava k tajemnosti domova
sobota 24. října 2009 ... Boršice u Blatnice, u Halú pětadvacet
"Strýc Halú, pětadvacet, majú osmdesát", hlásí ně Vítek Hrabalúv mobilem do zkúšky Maléj nivničky. "Dojeï zitra, zajdeme jim zazpívat, budú rád."
Strýc Halúv nechoïá do sboru, ale zazpívat sme jím šli prevelice rádi. Šak aby né. Chlap sú to, že je na ních rados pohledět, zpívajú eště včíl druhé vrchy, jak nikdo v Boršicách ... a jaký to byli tanečník, verbír a odzemkár... Kdyby žili na Horòácku, sú z něho legenda a letos by na Horòáckých slavnosách měli porad. Ale zpátky do Boršic. V padesátých a šedesátých rokoch tu védli folklorní súbor. Velice úzko spolupracovali s legendárním primášem Hradišanu Jaroslavem Staòkem. Ten jim také darovál tri měsíce pred svojú smrú obraz Boršičana, jak verbuje. Jak rekli strýc Halú: "Staněk ně dál tento obraz k narozeninám a v únoru už sme mu stáli u hrobu. A za to možú ty kurvy komunistické. Ten to tak milovál a oni mu to vzali..."
Strýc došli aj na našu první zkúšku 13. ledna 2008, nazpívali nám na ní první pěsničku, kerú sme sa potom aj jako našu první naučili - boršický variant NA HORÁCH, NA DOLÁCH...
Tak a včíl, když sem všeckým vysvětlíl, že sme k ním nešli enom proto, abysme si vypili a neco zakúsli, ale védli nás mnohem ušlechtilejší pohnutky, možu konečně napsat, jaké to bylo, když sme u Halú pili a neco aj zakúsli...
Seděli sme na podnávraú. Tam sme zpívali, ale najvěc, a to mòa extra potěšilo, sa besedovalo. Vzpomínalo sa. Historka střídala historku a nasmíli sme sa jak nikdy. Šak sem aj kus toho vykládání nahrál pro sebe... nakonec sem kúsíček z něho dál aj sem na stránky - mrknite sa dolu. Doufám, že to vypravěčom nebude vadit... Mosím řéct, že to bylo krásně prožité pozdní sobotní odpoledne a može lutovat každý, kdo tam nebýl.
Nakonec nemožu nenapsat, jak òa překvapilo, jak moc byli strýc rád, že sme za ním došli. Šak když sme odcházali vstříc boršickéj noci, lúčili sa a nemohli sa rozlúčit, když sme zpívali na ulici jak o roztrh: "Na boršických lúkách..." a ludé vás míjali iïa z kostela, jeden z jeho vnukú prohodíl: "A včíl možeme všecky ty koše, co sme dnes dědovi dali, rozšlapat. Z vás mòél najvětší rados..."
A já mosím už enom dodat: "My sme zas byli moc rádi u Halú..."
● gaza @ hrša ●
● fotky od Halú sú TADY ●
● film od Halú je TU ●
● strýc Halú na první zkúšce Boršičanú 13.1.2008 (v závěru tohoto videa vzpomíná a zpívá) TADY ●
● vzpomínání, besedování u Halú visí TOKAJ ●
Halík pokračuje v rodinné tradici 
Strýc Halúv nechoïá do sboru, ale zazpívat sme jím šli prevelice rádi. Šak aby né. Chlap sú to, že je na ních rados pohledět, zpívajú eště včíl druhé vrchy, jak nikdo v Boršicách ... a jaký to byli tanečník, verbír a odzemkár... Kdyby žili na Horòácku, sú z něho legenda a letos by na Horòáckých slavnosách měli porad. Ale zpátky do Boršic. V padesátých a šedesátých rokoch tu védli folklorní súbor. Velice úzko spolupracovali s legendárním primášem Hradišanu Jaroslavem Staòkem. Ten jim také darovál tri měsíce pred svojú smrú obraz Boršičana, jak verbuje. Jak rekli strýc Halú: "Staněk ně dál tento obraz k narozeninám a v únoru už sme mu stáli u hrobu. A za to možú ty kurvy komunistické. Ten to tak milovál a oni mu to vzali..."
