Tak už jsme doma. Doma v teple. Mohli jsme tady, v teple, sedět celý den, ale vypravili jsme se k hruštičce.
Sešlo se nás 20 včetně dvou psů. Počasí bylo tak akorát zimní na výšlap, sníh křupal pod nohama,
sem tam nějaká zamrzlá kaluž. U myslivecké chaty chlapi rozdělali veliký oheò, děcka nanosily dřevo z lesa,
opekli jsme si špekáčky. Popíjeli čaj z termosek. Děcka si zabobovaly na kopci, až zima nás vyhnala domů.
Po cestě zpátky jsme se stavili pozdravit medvědy v lese a projet na vláčku. Moc povedená akce.
A tak jsme si řekli, že by se z toho mohla stát tradice. Všem vše pěkné v novém roce.
Ivana Hladká 02.01.2016 v 16:55:54
Velké poděkování za fotky Radku Bartoníčkovi a Jiřímu Miškarovi!
Poslouchala jsem nahrávky z vánočních koncertú v Bystřici a z Nivnice a musím říct, že jsem moc ráda
za to, že se tyto koncerty uskutečnily, že jsem na nich mohla zpívat i se svými dětmi.
Moc jsem se na ně těšila a snažila jsem si zařídit vše tak, aby koncerty proběhly v pohodě.
Při odjezdu z domu do Bystřice Vojta s Bělú prohodili, že letos nepřijedeme do kaple pozdě.
Nálada se uvolnila a koncert opravdu proběhl krásně, i když nás kolem oltáře stálo hodně.
Bylo fajn vidět, že se lidé při našem zpěvu usmívali a bylo na nich vidět, že rádi přišli
na náš koncert. Totéž jsem cítila i v kostele v Nivnici.
A myslím si, že to bylo znát i na našem zpěvu, uvolněnosti a radosti. Myslím si, že to je smyslem vánočních koncertů a jsem za ně moc ráda. A také že svým zpěvem pomůžeme dívence na Haiti
a obětujeme něco málo ze svého volného času. Přeju všem krásný a požehnaný celý nový rok, hlavně zdraví, štěstí a mnoho radosti.
Zdenka 02.01.2016 v 14:31:46
videa Radek Bartoníček:
...
Lidová písničko, kam jsi to letěla?
No přece k lidským srdcím... Kdybyste viděli, kolik jsem udělala radosti...
Co člověk v takovém Domově, to životní příběh...
Každý člověk by si zasloužil zastavení a pozornost, ke každému jsem ráda přiletěla...
Vždy přece málokdo má takovou moc jako já - já, lidová písnička... (Radek Bartoníček)
Můj hudební zážitek: Nivničané, Boršičané, Muzikaša a domácí Bystřičané v tom kraji Bílých Karpat, kde krajina kouzlí...
Toto druhé ohlédnutí navazuje na první, proto budu rád, když si uděláte o chviličku více času a TADY si přečtete první ohlédnutí. U druhého ohlédnutí musím hned na začátku přiznat podjatost, protože budu psát mimo jiné o souborech, do kterých chodí mé dvě dcery a proto nelze vyloučit, že můžu věci vidět jinak, než jaká je realita. Ale myslím, že tomu tak není, i kdybych přišel na tento koncert jako zcela nezaujatý divák (napadá mě ale, že každý, kdo někam přijde, je už vlastně zaujatý), byl bych stejně nadšený.
Původně jsem přitom myslel, že na koncert přivedu jen dcery, protože krajina v Bystřici pod Lopeníkem, místě koncertu, je krásná a v den koncertu byla snad ještě krásnější. Zatímco na Uherskohradišsku byla mlha, že nebylo ani vidět, a stejná situace panovala také v Uherském Brodě až po Bánov, při vjezdu do Bystřice pod Lopeníkem byl člověka přítomen takřka zázraku - počasí bylo nádherné, slunce objímalo celou krajinu a z kopečku u kostela se každému nabízel fascinující obrázek mlhy, která byla vidět v dálce nad kopci Bílých Karpat. Takový pohled vybízí spíše k procházce než sezení na jednom jediném místě. "Posedím kousek první písničku a půjdu," říkal jsem si.
Jenže byl kousek první písničky, byl další kousek první písničky, následovaly další kousky a další vystoupení, a já nakonec vytrval na místě až do úplného konce. Nešlo odejít, protože ten koncert byl nádherný a proto jej také dávám jako další svůj vánoční hudební zážitek.
Však se třeba sami zkuste vžít do mé situace, puste si první videoukázku a pokud nebudete spěchat, uvidíte, že vám dá problém, abyste si nezkusili pustit další a další.
Můžu se mýlit, ale zdá se mi, že na našem Slovácku, není, nebo pokud je, tak určitě jen výjimečně, někod jiný, než Nivnička s Boršičany, kdo dokáže vystoupit v takové různosti hlasů i různosti věku jako to je v tomto případě. Díky této různosti a kvalitě hlasů je zážitkem Nivničku s Boršičany poslouchat, směs dětských hlásků, plus ženských a mužských tvoří velkou sílu, a jestliže někdo umí s těmito hlasy pracovat a přidá k nim - v neposlední řadě - kvalitní písničky, potom uslyšíte něco, na co ještě dlouho vzpomínáte. Nivnička a Boršičané mají Vlastika Ondru, který toto všechno zajišuje a navíc dlouhodobě udržuje tolik lidí pohromadě, což není jednoduché.
Navíc v jeho případě je velmi cítit, že výběr písniček vychází z jeho víry, což znásobuje naléhavost slov a zvuků, které přecházejí od zpěváků k posluchačům. Jestliže přitom na začátku bystřického koncertu řekne, že jednu část programu by rád věnoval Panně Marii jako matce a vzpomene společnou radost z narození dalších a dalších dětí v Nivničce, člověk ví, že nejde o žádný kalkul nebo nutnost prostě jen tak nějak zaplnit vánoční vystoupení souborů, jak bývá u některých jiných souborů a muzik zvykem. A pokud mi prominete, že v tomto psaní malinko odbočím, napíši ještě, že věřím a rozumím také jeho radosti z dětí v Nivničce, protože když sám pozoruji za posledních šest, sedm let, děti, které na svět a do Nivničky přišly, je nádherné takové děti - a také jejich maminky - v postupu času při zkouškách souboru pozorovat.
Při pohledu na toto hemžení docházím stále více k přesvědčení, že cesta k lidové písničce, stejně jako cesta k citu nebo k rodině, nemůže být cesta, po které kráčí dítě samo bez rodičů, ale naopak, musí to být cesta, po které dítě doprovází rodiče či prarodiče. To už je ale téma mnohem širší, téma tzv. foklorních kroužků a jejich podoby, stejně jako budoucí podoby tak etnograficky nesmírně cenného regionu jako je naše Slovácko...
I v případě Vlastika ale musím přiznat podjatost, protože se známe a mé psaní by tím mohlo být poznamenáno, ale a jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, neznám v okolí něco podobného jako je "chemie" Nivničky a Boršičanů, tentokrát navíc ještě obohacená - a na to nechci ani trochu zapomnět - o domácí Bystřičany. I oni měli velký podíl na zážitku z tohoto koncertu!
Pokud jsem přitom u domácích, musím vzpomnět také diváky. Byl jsem na začátku poněkud skeptik a přemýšlel nad tím, jestli je dobré dělat dobročinný koncert na takovém malém místě, kde je přece jen riziko, že se vybere málo peněz, podstatně větší. Jenže, když jsem odcházel, viděl jsem, že vybraných peněz nebylo málo, stejně jako nebylo málo papírových bankovek. Díky moc za to návštěvníkům, kteří nejen tímto gestem, ale také spontánními a srdečným reakcemi na písničky ukázali, že v tom kraji Bílých Karpat si nezaslouží pochvalu "jen" krajina.
Na ni jsem tentokrát nakonec tedy čas neměl, ale slíbil jsem sobě i dcerám, že se brzy do těchto míst vrátíme. Účastníky celého pořadu čekal ještě o dvě hodiny později koncert v Nivnici, který sliboval stejný zážitek, ale já zamířil do Petrova, protože jsem byl zvědavý na tamní účinkující - CM Velické Trnečky, CM Dotanca, DS Kordulka, DCM Hrozének a CM Capella... O tom ale bude můj další hudební, vánoční zážitek...
Radek Bartoníček
video i text zkopírovány z webu www.SlováckoDNES ... doporučujeme k pravidelnému čtení :)
