Konec masopusta.
výprava k tajemnosti domova
úterý 24. února 2009 ... boršická hospoda ... Nivnička a Boršičané

... už sa fašank krátí, už sa nenavrátí...

O čem to bylo? Tož především sme chtěli prožit posledních pár hodin fašanku spolu a s písničkú na rtoch. Že k tomu byla slivovica a byly aj koblihy, milostě (mrvále), škvařežina, čína a obložené taléřky je samosebú. Poscházali sme sa na sedm hodin do boršickéj hospody. Kromě stálých boršických hospodských štamgastů a nás Boršičanů dorazila aj celkem početná skupinka Nivničanů z Nivničky. A už sa pilo, zpívalo při harmonice, kdesi sa tu vzál aj buben. No, jak by řekl můj devítiletý synek: "Bylo to husté."

V průběhu večera sme sa všeci věcéj a vjecéj kamarádili, a tak sa nekolikrát přesunovaly stoly v hospodě, až nakonec skončily všecky srazené do jednéj řady. Králem večera sa stál Radek Dula. Kromě toho, že sa rozezpívál k neskutečnému výkonu, tak aj sršél vtipem a po jeho nových slokách k písničkám, keré sypál z rukáva, řvala smíchy celá hospoda. Navíc býl tak rozjetý, že skoro na každéj fotce je aj rozmazaný - a to sa fotilo nastavením na sport...

Poslední hodinu před půlnocú to už v hospodě jelo fest. Písnička stíhala bez přestání písničku. V ohlušujícím chorálu a výškách sa třepaly aj okenní tabulky. Těsně před půlnocú si jeden ze štamgastú vylézl k hodinám pod stropem a vytahl z nich vnitřky. Asi aby to nikdy neskončilo. Ale chtěli sme zahájit půst tichem a tak sa aj stalo.

Poslední písnička, kerá o tomto fašanku o půlnoci v Boršicách zněla byla:
Byli ludé, byli, ale sa minúli,
po malučkéj chvíli mineme sa aj my.

A keï sa mineme, mine sa krajina,
jako by odpadél vàšek z rozmarýna.

A keï sa mineme, mine sa celý svět,
jako by odpadél z červenéj růže květ.

Byli ludé byli, světa neprebyli
a my také budem, světa neprebudem...